Padesát odstínů marocké siesty
10 hodin ráno, uprostřed horské vesnice. Tereza a s ní pár dalších cestovatelů klepou na dveře paní Fatimy, maminky jednoho z marockých průvodců. Tereza jí chce navrhnout, že si u ní všichni dají čaj, a seznámí se podrobněji s marockou domácností.
Tereza: /skvěle naladěná a s úsměvem/ Dobré ráno, jak se daří Vám i celé Vaší rodině?
Fátima: /vrčí, vzdychá a je vidět, že zrovna vstala z postele/ Krásné prozářené ráno, všechno v nejlepším pořádku… Co tady, proboha, děláte? Vždyť je tak příšerně brzo.
Tereza: /se skoro nikdy nevzdává/ Jéjej, tak to se nezlobte… A co kdybychom si u vás dali trochu čaje?
Fátima: /rezignuje/ Dobře, dobře, ale bude bez máty!!
Po této historce jsem definitivně pochopila, že spánek je v Maroku posvátný a jeden by k němu měl přistupovat s maximálním respektem. Proto si také, víc než cokoliv jiného, zaslouží i samostatnou kapitolu na tomto marockém blogu.
Ale začněme pěkně od rána. Myšlenka, že ranní ptáče, dál doskáče, se v Maroku příliš neujala. Mezi sedmou a osmou hodinou po ulicích skáče nanejvýš pár nešťastníků, které k natažení časného budíku donutil charakter jejich povolání.
Životní nespravedlnost si alespoň kompenzují první snídaní – čajem, vajíčkem a hustou fazolovou polívkou bessara. Toto snídaňové menu přímo na ulici prodávají další ranní smolařky, sice chudé Maročanky, které jsou rády za každý peníz a ochotně si kvůli němu i přivstanou.
Zbytek Maroka začíná ožívat okolo deváté, kdy se pomalu otevírají pekárny. Ti, kteří museli do práce vyrazit dřív, si teď mohou dopřát druhou a většinou již sladkou snídani.
Zatímco mnohý turista si v prvních dnech v Maroku posteskne, že ho každé ráno před úsvitem budí muezzin svolávající k modlitbě, většina Maročanů jeho pronikavému hlasu nevěnuje velkou pozornost. Na první ranní modlitbu se do mešity vydává skutečně málokdo. Pokud někdo vstane, pomodlí se doma a pak se zase vrátí do postele.
Po obědě nutně následuje další spánek – a kdyby měl trvat třeba jen 15 minut. Instituce polední siesty je v podstatě nedotknutelná, šofér bez ní nikam nejede, velbloudáře neposlouchá velbloud a průvodce se jen s obtížemi koncentruje na výklad.
Nastane-li situace, že Maročan zatouží po siestě, v dosahu se však nevyskytuje žádná pohovka, není to objektivní důvod, proč neusnout. Maročané se často uloží tam, kde je zrovna prostor. Svalit se v krámku mezi koberce, zalomit to mezi melouny, stulit se pohodlně do kárky, nebo se natáhnout na prodejní pult, to všechno je na marockých ulicích běžně k vidění a nikdo se nad tím nepozastaví.
V době svého působení v marocké škole, jsem si po obědě vytáhla karimatku, našla prázdnou třídu a zcela bezstarostně tam usnula. Výčitky svědomí, že bych měla polední pauzu trávit produktivně, mě v marocké společnosti opustily zhruba po dvou týdnech a již se nikdy nevrátily.
Díky polední siestě bývají Maročané na sklonku dne příjemně odpočatí a do hajan nijak nespěchají. Především v letních měsících jsou ulice plné ještě dlouho po půlnoci, stejně tak i restaurace a kavárny, které v těchto hodinách inkasují největší tržby.
Na ulicích ovšem nepotkáte zdaleka jen dospělé, nebo dospívající mládež. Malé děti večerku neznají, rodiče je prostě nechávají vzhůru, dokud sami nepadnou únavou. Pak je vezmou a uloží, kam se to zrovna hodí. Pokud si děti hrají u sousedů a náhodou tam i usnou, často přenocují do druhého dne.
V letních měsících, kdy se především ve městech drží vysoké teploty i v noci, lidé k noclehu často využívají střešní terasy. Další možností je rozložit si matrace přímo na vykachlíčkovanou podlahu, která se předtím ještě může ochladit politím studenou vodou.
V mnoha domácnostech dnes spánkový komfort zvyšuje klimatizace. Nepřirozený teplotní rozdíl mezi venkovním prostředím a klimatizovanou místností ovšem způsobuje, že v létě se v Maroku ve zvýšené míře kašle a smrká.
Z vyprávění jste již pochopili, že spánek se v Maroku nebere na lehkou váhu. Pokud ale čekáte, že si Maročané dávají záležet i na spacím oděvu, musím vás zklamat. Převlékat se na noc do pyžama v Maroku totiž vůbec není zvykem. Před ulehnutím ze sebe člověk maximálně nějakou vrstvu sundá, nebo naopak přidá, záleží na ročním období.
To ovšem vůbec neznamená, že pyžama v Maroku neexistují. Právě naopak, pyžama se u žen těší veliké oblibě a prakticky v nich chodí nonstop. Jako pyžamo se v Maroku označuje flaušový nebo bavlněný domácí oděv, lze ho koupit na každém rohu a na výběr je z tolika druhů, že si skutečně každá zákaznice přijde na své.
Na ulici tak můžete potkat vzory se sympatickou zebrou, králíkem nebo třeba apple. Na to, aby žena doběhla na trh pro rajčata, se totiž rozhodně nemusí házet do gala. Místní trh pyžamo snese. Na delší procházku už si ale přes domácí úbor natáhne elegantní splývavý oděv džilaba.
Téma spánek a jeho kvantita byly dlouhou dobu oblíbené téma diskusí mezi mnou a marockými kolegy. Proč si jdou při každé vhodné příležitosti zdřímnout? Proč místo toho nejdou třeba na procházku? Nebo si nečtou knížku? A pak mi to jeden z nich vysvětlil: To víš, když spíš, vůbec nevíš o žádných problémech…
Takže vám přeji klidné spaní💛 Problémy to sice nevyřeší, ale když je jeden do růžova vyspalý, přeci jen se svět hned jeví veseleji.
Comentarii